Zatím co ty spíš

Miroslav Černý

^APiknik dalšího dne pomalu končí,
^Hulice, náměstí, parky, nábřeží i domy se ^Dchoulí pod teplou houní noční tmy,
^Ejen tu a tam ještě některé okno pod ^Dnebíčky ^F7ospalých ^E7skel,
aby se napilo pohádkového koktejlu slunce,
který na stříbrných podnosech hvězd a měsíce ^Hroznáší pozorný hostitel.
A v jeho světle ^Dvidím, jak se vesnu ^Eusmíváš. ^A ^A7
^DNikdy dřív jsem netušil, jakou utajenou krásu v sobě skrýváš.
Přišel jsem ^Av noci a říkám ti: holčičko, ale přitom nevím,
zda ti tak budu moci ^Hříkat ještě až se ráno probudíš.
Přijde večer, večer stejný ^Hmjako všechny dřív,
^Hm7skočíš tátovi na klín, ^E7otevřeš náruč a položíš mu ruce kolem ^Akrku.
Ale ráno, ráno už budeš příliš velká, abys to ^Hudělala znovu.
Jsi obraz, který kouzlí čas a stejně jako ^Don se měníš přímo před ^Eočima.
Příliš malá, abys mohla řídit ^Aauto, ale už dost velká, abych tě uspával ^F7pohádkou. ^B
Je to velký tajemství, o němž jsem ti nikdy nevyprávěl.
Tajemství ^Ccesty, jejíž každá část vede ze včerejška do zítřka.
^D#Není to cesta snadná, ale ty po ní ^Fpůjdeš stále dál a necháš za sebou ^D#panenky,
^F#7kočárky, ^F7medvídky, barevné míče, mýdlové bubliny, ^Bpapírové draky i mně.
Slibuji, že ti nikdy nebudu vyčítat, až ^Czpoznáš, že svět je mnohem zajímavější, než tvůj táta.
^D#Hm, včera jsme byli na procházce, ^Fty jsi se někam zadívala a ^Bnajednou jsi se začala bát, že jsem se ti ^B7ztratil.
A vidíš, možná ^D#už zítra se budu bát já, že se zase někam zadíváš ^Ba pak odejdeš s někým úplně jiným.
Je to tak zvláštní: jak ^Crosteš, přestáváš mít strach a já se začínám ^D#bát. ^F#7 ^F7
Věčný, neomylný čas počítá tvé minuty, oblaka úzkostlivě ^Bstřeží své nejjasnější hvězdy,
ale ani slunce neuchrání své ^Cnejteplejší paprsky, když je zavolá blankytná obloha letního nebe.
Ne, nikdy jsem ^D#nevěřil, že budeš žít v domě svých hraček, ^Fale až vyrosteš z mého náručí
a můj ^Bsvět bude pro tebe příliš ^F#7malý,
nikdy nezapomenu, jak jsi vířila prach a roznášela ^Hpanenky po celém domě.
Nosila si s nimi i kus slunce.
^C#Prach se usadil, panenky uklidila máma, ale tvoje ^Ezář zůstane navždy ^F#v nás.
Tak tady jsem a vyprávím ti, zatím, co ty ^Espíš. Vlastně ^G#7protože ^F#7spíš.
Kdybys viděla moji tvář, ^Hjistě by ses ptala na co myslím a dál, asi bych nedokázal říct ^C#ani slovo.
Dívám se na tebe a vidím spící ^Ekrásu. Teď už se jen skloním, ^F#abych tě políbil .....
Nevzbudíš se, ^Hdobře to vím, ^H7vždyť podle pohádky jen krásný mladý princ může ^Eotevřít tvé oči
a já jsem jen otec budoucí ženy.
^HTak tedy spi. Kdo ví, možná už ^C#zítra se probudíš a budeš velkou slečnou a vůbec si neuvědomíš,
že si se ^C#mzměnila uprostřed ^G#7svého snu. ^F#7Ale možná, že to poznáš na mně.
^HAž jednou budu docela jiný, trochu zamyšlenější, trochu ^C#vážnější, trochu smutnější, ale nesmírně ^Ebohatý.
Dnes v noci jsem viděl ^F#princeznu. A cítím se jako ^Hkrál. ^E ^F# ^E ^H

Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte

Název písně:

Interpret(i):

Vyberte minimálně jednoho interpreta (zpěváka, skupinu). Pokud dosud v seznamu není, vytvořte jej pomocí tlačítka.

C
Piknik dalšího dne pomalu končí,
D                                        F
ulice, náměstí, parky, nábřeží i domy se choulí pod teplou houní noční tmy,
G                                   F       Ab7      G7
jen tu a tam ještě některé okno pod nebíčky ospalých skel,
aby se napilo pohádkového koktejlu slunce,
                                             D
který na stříbrných podnosech hvězd a měsíce roznáší pozorný hostitel.
                F                   G        CC7
A v jeho světle vidím, jak se vesnu usmíváš. ____
F
Nikdy dřív jsem netušil, jakou utajenou krásu v sobě skrýváš.
            C
Přišel jsem v noci a říkám ti: holčičko, ale přitom nevím,
                     D
zda ti tak budu moci říkat ještě až se ráno probudíš.
                           Dm
Přijde večer, večer stejný jako všechny dřív,
Dm7                    G7                                    C
skočíš tátovi na klín, otevřeš náruč a položíš mu ruce kolem krku.
                                              D
Ale ráno, ráno už budeš příliš velká, abys to udělala znovu.
                                          F                      G
Jsi obraz, který kouzlí čas a stejně jako on se měníš přímo před očima.
                              C                                         Ab7       C#
Příliš malá, abys mohla řídit auto, ale už dost velká, abych tě uspával pohádkou. ___
Je to velký tajemství, o němž jsem ti nikdy nevyprávěl.
          D#
Tajemství cesty, jejíž každá část vede ze včerejška do zítřka.
F#                                 G#                                 F#
Není to cesta snadná, ale ty po ní půjdeš stále dál a necháš za sebou panenky,
A7       G#7                                      C#
kočárky, medvídky, barevné míče, mýdlové bubliny, papírové draky i mně.
                                        D#
Slibuji, že ti nikdy nebudu vyčítat, až zpoznáš, že svět je mnohem zajímavější, než tvůj táta.
F#                                G#                         C#                                        C#7
Hm, včera jsme byli na procházce, ty jsi se někam zadívala a najednou jsi se začala bát, že jsem se ti ztratil.
               F#                                                C#
A vidíš, možná už zítra se budu bát já, že se zase někam zadíváš a pak odejdeš s někým úplně jiným.
                        D#                                           F#   A7G#7
Je to tak zvláštní: jak rosteš, přestáváš mít strach a já se začínám bát. ______
                                                         C#
Věčný, neomylný čas počítá tvé minuty, oblaka úzkostlivě střeží své nejjasnější hvězdy,
                             D#
ale ani slunce neuchrání své nejteplejší paprsky, když je zavolá blankytná obloha letního nebe.
               F#                                         G#
Ne, nikdy jsem nevěřil, že budeš žít v domě svých hraček, ale až vyrosteš z mého náručí
      C#                        A7
a můj svět bude pro tebe příliš malý,
                                                   D
nikdy nezapomenu, jak jsi vířila prach a roznášela panenky po celém domě.
Nosila si s nimi i kus slunce.
E                                                 G                  A
Prach se usadil, panenky uklidila máma, ale tvoje zář zůstane navždy v nás.
                                          G             B7      A7
Tak tady jsem a vyprávím ti, zatím, co ty spíš. Vlastně protože spíš.
                         D                                                              E
Kdybys viděla moji tvář, jistě by ses ptala na co myslím a dál, asi bych nedokázal říct ani slovo.
                               G                             A
Dívám se na tebe a vidím spící krásu. Teď už se jen skloním, abych tě políbil .....
              D             D7                                              G
Nevzbudíš se, dobře to vím, vždyť podle pohádky jen krásný mladý princ může otevřít tvé oči
a já jsem jen otec budoucí ženy.
D                              E
Tak tedy spi. Kdo ví, možná už zítra se probudíš a budeš velkou slečnou a vůbec si neuvědomíš,
         Em                B7         A7
že si se změnila uprostřed svého snu. Ale možná, že to poznáš na mně.
D                                                       E                                        G
Až jednou budu docela jiný, trochu zamyšlenější, trochu vážnější, trochu smutnější, ale nesmírně bohatý.
                       A                          D     GAGD
Dnes v noci jsem viděl princeznu. A cítím se jako král. ____

Nejste přihlášení - pro publikování se prosím přihlaste.

Neuloženo trvale!!! Pouze změna prohlížeči. Pro trvalé uložení publikujte.

Datum vytvoření :2013-12-20T20:47:40.87+00:00

Zatím co ty spíš

Miroslav Černý

Playlisty / Interpreti:

Miroslav Černý : [ 4 ]